Nebagrový minivolejbal – sebereme odvahu…?
Omlouvám se, že kromě úterka a občasné neděle, se vtírám do vaší mysli ještě i v sobotu. Ale spěchá to… Předevčírem jsem na svazových stránkách uveřejnil výzvu k diskusi o zařazení nebagrového minivolejbalu do seznamu oficiálních soutěžních forem minivolejbalu od 1. – 7. třídy. Protože je diskuse na těchto stránkách vždy rychlejší a svobodnější, prosím ještě i vás, čtenáře a diskutéry tohoto webu o stručné názory. Tentokrát mi na vašich stanoviscích záleží více, poněvadž se jedná o věc, která je didakticky vcelku jasná, ale snažím se ji prosadit do oficiálních pravidel, která by měla nějaký čas vydržet. Tak tedy prosím o vaše názory a slibuji, že napříště již do soboty nesáhnu. Už za týden pojedeme zase jak to je zvykem: Honza Jiráň, Jirka Lípa, Michal Němec, Palda, Dub, Paťas atd. … Po zkušenostech i konzultacích s odbornými kolegy mi vychází, že „nebagrový” volejbal je nejúčinnější formou rozvoje herního pohybu mladého minivolejbalisty (stručný popis hry). Z hlediska volejbalového učení mám jasno: nejprve prsty, potom základy útočného úderu, teprve potom bagr.
Moje základní argumenty proto jsou:
- Jakmile vyloučíme ze hry bagr, dochází (obzvláště u kluků, kteří se snaží rychleji hledat cestu k vítězství) k nárůstu aktivity ve smyslu pohybu pod míč při vynucených odbitích prsty.
- Obzvláště kluci mají tendenci "mlátit" do míče (smečování se tomu nedá říkat). Tuto tendenci nikdy nepotlačíme (ani potlačit nechcem), a proto je nutné je předběhnout a nabídnout jim řešení, jak "mlátit" do míče správně. U děvčat to dokonce začíná u nespávného házení. Pohyb úderové paže je navázán na polohu trupu a postavení nohou. Jakmile se toto vše začne rozvíjet v nesprávných pohybových vzorcích, diví se učitel a trenér, že přichází pozdě s nácvikem techniky útočného úderu. Nezapomeňme, že tenisté již dávno vědí, že optimální věk pro rozvoj techniky je do 13 let. Vážení kolegové, trenéři najdeme odvahu k této odvážné variantě? Jedná se o předposlední formu, tou finální je samozřejmě minivolejbal, jak ho znáte… Bagr můžeme učit paralelně a používat ho v některých průpravných hrách, ale turnaje bychom hráli „nebagrově”. Určitě to vyzkoušela řada z vás v tréninku. Osobně s tím mám vynikající zkušenosti z kempů. Hráči se neuvěřitelně rychle (ač neradi) dokážou adaptovat na tyto ztížené podmínky. Najdeme odvahu si sami pro sebe stanovit vyšší nároky, obzvláště když všichni uznáváme, že z hlediska didaktického to tak nějak má být. Co vy na to?
V Liberci, 27.11.2009,
Zdeněk Haník
Diskuse na stránkách www.hanikvolleyball.cz.
