Milí minivolejbalisté
Milí minivolejbalisté …
Máme před sebou poslední minivolejbalovou generálku před ME 2011: třetí turnaj Festivalu minivolejbalu v barvách, který se koná o následujícím víkendu v Praze. Po ní už přijde pouze velké „finále“ při ME v Karlových Varech na začátku září.
Není pochyb o tom, že tento krok českému volejbalu vyšel, ale mám na všechny aktéry jednu prosbu. Než ji vyslovím, dovolte mi krátkou úvahu.
Základním principem sportu je porovnání sil se soupeřem. V tom je sport nesmírně spravedlivý.
Jistě, existují okolnosti, které mohou vychýlit výsledek nespravedlivým směrem, ale v principu je sport relativně „čistou“ záležitostí. Výhra tedy znamená pro vítěze: „pracoval jsem dobře nebo mám na to“ a prohra znamená pro poraženého: „neudělal jsem vše potřebné pro vítězství nebo je to zatím nad mé síly“. Alespoň takto jsem to vždy vnímal já, jako hráč i jako trenér.
Tato zjištění, která jsem uvedl v uvozovkách, mají pro jedince zásadní psychologický význam. Z toho důvodu je třeba chápat, že i při minivolejbalu přichází každý vyhrát. Nepokládám za moudré tvrdit, že v tomto věku o vítězství nejde. Jde o něj vždy. Jestliže nechceme dělat různé celostátní dlouhodobé žebříčky, tak je to proto, aby se každému malému adeptovi volejbalu dopřál pocit byť malého vítězství (nechť je to třeba jediný vyhraný zápas nebo set na turnaji).
Jestli si to někdo vysvětlil tak, že o vítězství nejde, pak si to vysvětlil špatně. Jde spíše o to, aby jak ti, kteří jsou na špici, tak i ti, kteří jsou na chvostu, měli motiv dále hrát.
Jestliže jsme dokázali vyjednat účast vítěze zeleného minivolejbalu na OH v Londýně, neznamená to, že jdeme proti principu minivolejbalu. Tu mírnou hysterii jsme nevyvolali my, ale ten, kdo postavil „Londýn“ jako otázku života a smrti. Už jsem i slyšel, že by bylo lepší, kdyby taková cena nebyla.
V takovém případě dýchám zhluboka a dělám jakoby nic, jinak bych musel začít pochybovat smyslu své činnosti.
Ale chtěl jsem všechny účastníky (a teď mám na mysli především dospělé) nadcházejícího turnaje v Praze požádat o následující:
vezměte si příklad z dětí – chtějí vyhrát, případnou prohru i opláčou, ale pak jde život dál. Tím, kdo vnáší do turnaje nezdravé jevy, jsou dospělí – nikoliv děti.
A co jsou ty nezdravé jevy? Zařazení starších dětí do věkově nižší kategorie, do níž již nepatří. Stresování dětí v honbě za vítězství „přes mrtvoly“. Neustálé se opakující diskuse o „nespravedlivých“ systémech v případě, že vlastní družstvo neuspělo.
Trenéři a rodiče,
bavte se minivolejbalem, jako se jím baví děti. Chtějte vyhrát a perte se o vítězství, ale buďte i trochu nad věcí. Výhra i prohra má v životě sportovce význam. Nechte to plynout, nechte se děti přirozeně vyvíjet v očistném režimu výhra - prohra. Ano, stanou se i drobné křivdy nebo nespravedlnosti. Život to většinou spravedlivě zařídí a srovná, když mu neklademe zásadní překážky.
Příjemný víkend přeje
Zdeněk Haník, předseda ČVS
Fotogalerie
